Lukáš Karbus

The specific circumstances of the life and work of Lukáš Karbus (*1981) lend themselves readily as props for narrating his story; he lives in a village and works as a farmer. In the evening, having returned from the toil in the fields, he sits down at his desk and draws. Due to the fact that the imagery of his watercolour drawings is significantly influenced by the North-Bohemian landscape and nature as well as by his own memories and the quietness of his creative process, many see him as a representative of the legend of an artist living on the edge, beyond the agitated rhythm of the urban culture, in an organic connection with nature and his own self. Such interpretations are further strengthened by the timelessness and imaginativeness of his artistic expression and psychedelic elements which reverberate with the idea of the link between the visual perception and deep structures underlying our consciousness, and they could also lead to speculations on his mystical perception of reality. I am not saying that such interpretations of Lukáš Karbus and his work are irrelevant. I am just pointing out that in the view of current trends in contemporary art, his creative work can be perceived with condescending benevolence or, in a better case, as an impressive, yet non-intersecting and marginal phenomenon. On the other hand, and still unjustly based on the biased cultural mythology of the "noble savage" or "sensitive maverick", his artistic expression can be interpreted as an intentional counterpart of "profane, over-intellectual and incomprehensible" contemporary art. The truth is that the watercolours of Lukáš Karbus are by no means more comprehensible than the pronounced conceptual figurative works of his contemporaries. The sophisticated starting point of his watercolour works is the intentional link to the tradition of artistic visual representation throughout history with its west-east polarisation. The personal and local perspectives serve Lukáš Karbus as the foundation for his synthesis of a personal story with transpersonal formal aspects of fine arts. And, in this aspect in particular, the "topicality" of his work gains strength, more so in the view of the exceptional results to which it leads. Five years ago, large scale drawings became the focal point of his creative work. They allowed him to develop the range of motives into broader and more complexly layered plans. They provided him with the freedom of more sophisticated compositions, allowed him to develop combinations of precision aspects (drawing) and freer aspects (painting) of his style and they brought to light the time dimension of the work - the slow and concentrated creative process. Until now, Lukáš Karbus has made seventeen such drawings. The Polansky Gallery exhibits them for the first time as a closed cycle. We selected nine of them.

U vyprávění o Lukáši Karbusovi (*1981) se doslova podbízí možnost opřít se o specifické okolnosti jeho života a tvorby. Je venkovan, živí se jako zemědělec - a večer, když se vrátí z pole, usedá ke stolu a kreslí. A jelikož nelze popřít, že severočeská krajina a příroda výrazně určují obraznost jeho akvarelových kreseb stejně jako osobní vzpomínky a ztišenost jeho osamělé tvůrčí praxe, může nám Karbus zosobňovat legendu o umělci žijícím mimo vzrušený rytmus urbánní kultury, v organickém sepětí s přírodou a se sebou samým. Takový výklad by podporovaly rovněž nečasovost a imaginativnost jeho výtvarného projevu, u nějž psychedelické prvky odpovídají představám o spojení vidění s hlubinnými strukturami vědomí, a mohou vést až ke spekulacím o mystickém zažívání skutečnosti. Neříkám, že takové interpretace jsou u Lukáš Karbuse irelevantní, upozorňuji jen, že vzhledem k dominantním proudům současného umění může být jeho tvorba přijímána s nadřazenou shovívavostí, nebo v lepším případě jako impozantní, avšak mimoběžný, doplňkový fenomén. Stejně tak nezasloužené – a nadále podřízeně kulturní mytologii „urozených divochů“ a „zcitlivělých solitérů“ - by také bylo možné chápat Karbusovo výtvarné vyjadřování jako záměrný protějšek „profánního, intelektuálního a nesrozumitelného“ umění současnosti. Akvarely Lukáš Karbuse nejsou o nic srozumitelnější než vyhraněné konceptuální figury jeho současníků. Jejich sofistikovaným východiskem je vědomé spojení s tradicí malířského zobrazování napříč její historií a polarizacemi na západní a východní okruh. Osobní a lokální hledisko je Karbusovi východiskem k syntéze osobního příběhu a nadosobních, formálních aspektů výtvarného umění. Zejména v této rovině narůstá „aktualita“ jeho práce, a to tím více, že vede k výjimečným výsledkům. Před pěti lety se jádrem jeho tvorby staly rozměrné kresby. Dovolily mu rozvinout spektrum dosavadních námětů do širších a vrstevnatějších plánů, dát prostor sofistikovanějším kompozicím, kombinacím drobnopisného (kreslířského) a uvolněnějšího (malířského) rukopisu a vynést na povrch kresby i časové dimenze jejich pomalého a soustředěného vznikání. Do současné chvíle Karbus vytvořil sedmnáct takových kreseb. V Polansky Gallery jsou vystaveny poprvé jako uzavřený soubor. Vybrali jsme jich devět.