Adam Holý – Afterglow

ADAM HOLÝ AFTERGLOW

Adamova síla spočívá v odzbrojující dualitě intimní smyslnosti a výrazové expresivity. Ať už se jedná o studiové fotografie, nebo snapshoty pohotově střelené za jízdy z auta, pokaždé Adam vybral snímek, který provokuje nebo pobuřuje syrovostí a zároveň chlácholí intimně příjemným pocitem déjà vu – tohle už jsem přeci někde zažil. Bezprostřednost a smyslovost jsou schopnosti a způsoby jednání, které ve skrytu duše obdivujeme, ale navenek je krotíme téměř jako prohřešky. Zažil jsem tuhle situaci s Adamem, když jsem mu pomáhal organizovat focení portrétů dětí s Downovým syndromem. Jeden kluk tam s tou nejupřímnější radostí, něhou a vášnivostí necudně pročesával dlouhé vlasy své sestře – „tohle my neumíme, to je paráda, to je ono!“ reagoval Adam a fotografoval. Ten den měl ohromnou radost za toho kluka.

Výstava deset let od Adamovy smrti nese název Afterglow, dozvuky záře. Název navazuje na linii předchozích Adamových pojmenování projektů s referencemi k fyzikálním, meteorologickým a kosmickým jevům jako publikace The Overview Effect (2014) nebo například výstavy Outer Core (2013) a String Theory (2009). Afterglow jako dramatická rudá večerní záře po erupci vzdálené sopky inspirovala například Edvarda Muncha v obraze Výkřik, pro výstavu jsme ji vybrali také díky poslední kapitole Adamovy tvorby, specificky zářícím krajinám. Ty jsou představeny ve spodní části galerie ve formě autorského videopásma připraveného pro tuto výstavu umělcem Romanem Štětinou. Panoramata krajin s výrazným
nepravidelným rámováním odkazujícím k technice montáže představují posun v Adamově tvorbě. Jako by vyběhl z ateliéru, maskéren a podií módních přehlídek plných masek a kulis a venku skládal rozpadlý svět… ne, ne, je to jinak… ten svět drží pohromadě, ale naše percepce, interpretace a rámování světa je rozpadlé, rozpixelované a zčásti zakryté torzy aparátů, které jsme najali do svých služeb, aby nám svět přiblížily a zjednodušily. Montáže krajin pozorovaných průzorem střílny zhrouceného bunkru jako symbolu úkrytu před vlastním strachem nejsou formální hra, ale extrémně rafinovaná psychosociální reflexe života současné společnosti.

Autoři výstavy přistupují k Adamově dílu s obdivem a úžasem, bez záměru ho třídit do úhledných škatulek. Akcentují spíše strmé cesty vzhůru – Adam chtěl vždy a vrchol, ať už byl ten který cíl neprozkoumaný a zrádný, a tím se odlišoval od mnoha konformnějších fotografů stejného žánru, a někdy šel až na hranu propasti – emociálně se vydal víc, než racionálně uhlídal. Někdy je neprávem stereotypně nahlížený jako reprezentant maskulinního predátorského světa – fotografoval přece nahotinky. Je ale zřejmé, že právě ve své spontaneitě zobrazoval Adam ženy jako objekt přirozené touhy, obdivu a respektu, jako silné a mnohdy silnější bytosti, než byl v dané situaci on sám. Na titulní fotografii výstavy, portrétu umělkyně Renaty, vidíme silnou autorskou stylizaci, autorka se líčila sama. Fotografie v podání Adama přes všechny atributy pódiového nasvícení a cudnosti je evidentně mnohem více věcným hledáním identity a společenské role umělkyně ve světě zahlceném obrazy, barvami a září reflektorů než estetickým žánrovým snímkem.

Výběr z Adamových prací pro výstavu v Galerii Fotograf je sestaven z existujících autorských zvětšenin z archivu bratra Davida Holého. Instalace se pokouší snímky z různých období vizuálně sdružit do geometrických útvarů, kde hraje hlavní roli diagonála. Diagonální členění plochy obrazu a fotografie je spojené s dynamikou, napětím, pohybem – v protikladu k tomu, co bychom potřebovali pro uspořádání celku. A nakonec, diagonála zároveň odkazuje k existenci perspektivy – vyjádření prostoru v ploše vyzdvihuje významovou hloubku díla. Z povrchu viděného vede pozornost ke křehkým vrstvám intimity a vášně, se kterou Adam Holý pracoval.
David Korecký

Adam Holý (1974–2016) byl uznávaný český fotograf pohybující se mezi módní, reklamní, portrétní a autorskou tvorbou, známý pro snímky spojující intimní smyslnost s výrazovou expresivitou a syrovostí. Spolupracoval s nejvýznamnějšími módními časopisy, je autorem fotografií pro filmové plakáty, například Želary, Pelíšky a další. Ve své práci propojoval studiové portréty s bezprostředními snapshoty a v posledních letech tvorby se posouval směrem ke krajině a společenské reflexi. Zemřel před deseti lety; jeho archiv spravuje bratr David Holý.

Afterglow pořádá Polansky Gallery ve spolupráci s Fotograf Contemporary. Videopásmo z fotomontáží krajin připravil pro výstavu umělec Roman Štětina, snímky pocházejí z archivu Davida Holého. Kurátorem výstavy je David Korecký, ředitel Nadace pro současné umění Praha.
Vernisáž: 3. 9., 18:00
Výstava: 4. 9.–24. 9.