Vladimír Houdek

Between actual fact and factual fact

Both in conversations and in his written comments, Josef Albers frequently referred to a distinction that has taken on a great relevance for his artistic approach. He distinguished between the “psychological effect” and the “physical fact,” the “actual fact” and the “factual fact.” Art historian Max Imdahl pointed out that this assertion definitely connotes a universal character: “The factual facts apply to the physical substance, the actual facts on the other hand to the psycho-physiologically induced sensation.”

This oscillation between substance rand sensation has always characterised Vladimír Houdek’s work. Even if he has retained his painting technique of overlapping several colour - and thereby the sculptural quality of his works - he recently has not only expanded his geometrically oriented formal vocabulary, but also the palette of colours – from black and white to more richly contrasting variations. If his loops, fans, leporellos and screws for the most drift isolated throughout the pictorial space, the formal arrangements in the paintings that have arisen in the past year are more complex, they overlap each other and create new, super-ordinate, complex structures. Moreover, the monochrome background is increasingfly often replaced with patterns of, for instance, arched or compressed rhombs and squares reminiscent of surfaces in Op Art painting, such as in the early works of Bridget Riley. The surfaces generate optical irritations and move with even greater intensity within the field of spatial illusions. The deliberately chosen colours, those of the form constructs and of the background, richly contrast each other and intensify the illusory effect.

The interactions of form and colour are at the centre of Houdek’s interest. Interaction of Color (1963) is the title Albers gave to the comprehensive textbook on his explorations into colour – based to a considerable extent on the insights of Bauhaus masters Johannes Itten and Wassily Kandinsky. Albers distinguished in principle between fact and illusion. In terms of Houdek’s work this means: fact is when forms in various different colours are superimposed on each other in a set pattern. Illusion is when, in the interplay of colours, an impression is often created as if – should one imagine a spatial depth in the image – the individual forms drift along behind each other at greater or lesser distances. And it is precisely these modes of existence of colours and forms that Albers characterises as “actual fact” and “factual fact.” The purpose of this distinction is to underscore the conditionality of our perception, in other words the psychophysical effect of the colours in the context of forms. Here, our eye often succumbs to a sleight-of-hand, since the interplay of colours alters the effect. This mode of composition has always fascinated us - one might well speak of a downright passion for illusion, which Vladimír Houdek in a conversation once formulated in general terms: “Human beings have at all times been inclined to falsehood.”

Zwischen actual fact and factual fact

Josef Albers hat in Gesprächen und in seinen schriftlichen Äußerungen des Öfteren auf eine Unterscheidung verwiesen, die eine große Relevanz für seine künstlerische Auseinandersetzung eingenommen hat: Er differenzierte zwischen einer „psychischen Wirkung“ und einem „physischen Tatbestand“, dem „actual fact“ und dem „factual fact“. Der Kunsthistoriker Max Imdahl verwies darauf, dass diese Aussage, durchaus einen allgemeingültigen Charakter impliziert: „Die factual facts betreffen die physikalische Substanz, die actual facts dagegen die psyco-physiologisch bedingte Sensation.“

Dieses Changieren zwischen Substanz und Sensation charakterisiert seit jeher die Arbeit von Vladimír Houdek. Auch wenn er seine Malweise der Überlagerung mehrerer Farbschichten beibehalten hat, und somit den plastischen Charakter seiner Werke, erweiterte er in der jüngsten Vergangenheit nicht nur sein geometrisch orientiertes Formenvokabular, sondern auch die Farbpalette – von Schwarz und Weiß auf kontrastreichere Variationen. Schwebten die Schleifen, Fächer, Leporellos und Schrauben bisher meist isloliert im Bildraum, sind die Formgefüge in den Gemälden, die im vergangenen Jahr entstanden, komplexer, sie überlagern sich und bilden neue übergeordnete, komplexe Strukturen. Auch wird der monochrome Hintergrund immer häufiger durch Raster aus zum Beispiel gewölbten oder gestauchten Rauten und Quadraten ersetzt, die an Oberflächen aus der Malerei der Op Art, zum Beispiel an die frühen Arbeiten von Bridget Riley erinnern. Die Oberflächen erzeugen optische Irritationen und bewegen sich noch intensiver im Feld der räumlichen Illusionen. Die bedacht ausgewählten Farben, die der Formenkonstrukte und die des Untergrundes, stehen sich kontrastreich gegenüber und verstärken den Effekt der Täuschung.

Im Mittelpunkt des Interesses von Houdek stehen die Wechselwirkungen von Formen Farben. Interaction of Color (1963) nannte Albers das umfangreiches Lehrbuch seiner Farberkundungen, das sich in einem nicht geringen Maße auf die Erkenntnisse der Bauhausmeister Johannes Itten oder Wassily Kandinsky stützt. Albers hat im Grundsatz zwischen Tatsache und Täuschung unterschieden. Im Hinblick auf Houdeks Arbeiten bedeutet dies: Tatsache ist, dass verschiedenfarbige, Formen in einem festgelegten Raster übereinandergelegt werden. Täuschung ist, dass im Zusammenspiel der Farben oftmals der Eindruck erweckt wird, als würden – stellt man sich eine Tiefenräumlichkeit des Bildes vor – die einzelnen Formen in verschieden großen Abständen hintereinander schweben. Eben diese Daseinsformen von Farben und Formen bezeichnete Albers als „actual fact“ und „factual fact“. Zielpunkt dieser Unterscheidung ist die Betonung der Bedingtheit unserer Wahrnehmung, das heißt die physiologisch-psychologische Wirkung der Farben im Kontext von Formen. Dabei erliegt unser Auge nicht selten einem Täuschungsmanöver, denn das Wechselspiel der Farben verändert die Wirkung. Diese Art der Komposition fasziniert den Menschen seit jeher, man kann von einer regelrechten Lust an der Illusion sprechen, über die Vladimír Houdek ganz allgemein in einem Gespräch einmal formulierte: „Die Menschheit tendierte zu allen Zeiten zur Lüge.“

Mezi působením a skutečností

Josef Albers používal v rozhovorech i svých písemných příspěvcích často rozlišení, které mělo velký význam pro jeho umělecké statě. Rozlišoval mezi „psychickým působením“ a „fyzickou skutečností“, tedy mezi „actual fact“ a „factual fact“. Kunsthistorik Max Imdahl upozornil na to, že tento výrok má všeobecně platnou výpovědní hodnotu: „Factual fact se týká fyzikální hmoty, actual fact naproti tomu psychologicko-fyziologicky podmíněné senzace."

Přechody mezi hmotou a senzací od počátku charakterizují díla Vladimíra Houdka. Přestože si udržel svou techniku překrývání více vrstev barvy, a tím i plastičnost svých děl, v poslední době rozšířil nejen svůj slovník geometrických tvarů, nýbrž i paletu barev – od černé a bílé se posunul ke kontrastnějším variantám. Zatímco dosud se stuhy, vějíře, leporela a vruty vznášely na obraze izolovaně, na malbách vzniklých za poslední rok jsou tyto tvary komplexnější, překrývají se a vytvářejí nové, jim nadřazené, komplexní struktury. Monochromatické pozadí bývá stále častěji nahrazováno rastrem například z vypouklých nebo zploštělých kosočtverců a čtverců, připomínajících malby Op-artu, například raná díla Bridget Riley. Jejich povrch vytváří optický klam a o to intenzivněji se pohybuje v rovině prostorové iluze. Promyšleně zvolené barvy tvarových struktur a podkladu jsou vůči sobě v protikladu a ještě zesilují efekt klamu.

Ve středu Houdkova zájmu stojí vzájemné působení tvarů a barev. Albers pojmenoval svou obsáhlou učebnici o efektu barev Interaction of Color (1963). Kniha se v nemalé míře odráží od poznatků mistrů Bauhausu Johannese Ittena či Vasilije Kandinského. Albers v zásadě rozlišoval mezi skutečností a klamem. S ohledem na Houdkova díla to znamená: Skutečnost je, že jsou na určitém rastru jeden přes druhý poskládány různobarevné tvary. Klam je, že hra barev často vytváří dojem, jako by se jednotlivé tvary – pokud si představíme, že obraz má svou hloubku – vznášely v různých vzdálenostech od pozorovatele. Právě tyto formy bytí barev a tvarů Albers označoval jako „actual fact“ a „factual fact“. Cílem rozlišení je podtrhnout, že naše vnímání je podmíněné, tedy podtrhnout fyziologicko-psychologické působení barev v kontextu tvarů. Naše oko klamu často podlehne, protože hra barev působení mění. Takové kompozice fascinují člověka odedávna, lze mluvit o skutečné radosti z iluze, o níž Vladimír Houdek v jednom rozhovoru zcela všeobecně řekl: „Lidstvo ve všech dobách tíhlo ke lži.“