• Exhibitions
  • Artists
  • News
  • Fairs
  • Books
  • Contact
  • Klára Hosnedlová, Nona Inescu

    The Inhabitant

    17.3.2018–5.5.2018 Prague Curated by Christina Gigliotti
    • Text by Christina Gigliotti (EN)
    • Text by Christina Gigliotti (CZ)

    Some animals’ bodies are so vulnerable to their surroundings that they need to be encased in hard shells to survive.

    (Her mother always told her she better get a thick skin)

    My shell is composed of a few rituals that arm me against the outside world. It is not so much physical danger that it shields me from, but more a feeling of total loss of control. I light a candle and stare at the flame. I get into the bath and let my body dissolve. I take a Brightening Infusion Hydrogel Sheet Mask out of its wrapping and lay it on top of my face for 20 minutes. All of this wellness makes me softer, as if to protect against hardening.

    All of your problems ever are because you are not drinking enough water.

    When you say someone has come out of their shell, it’s like saying that they are becoming – they’ve been reborn. Hermit crabs will outgrow their shells and search for new ones. Only under the cover of night do they scuttle naked across the sand, never to be seen whilst unveiled.

    Klára Hosnedlová (b. 1990 in Uherské Hradiště, CZ, lives and works in Berlin) graduated with and MgA at the Academy of Fine Arts in Prague in 2015 and is currently completely her Doctoral Studies at the Faculty of Fine Arts in Brno. Her work encompasses a variety of media including photography, sculpture, furniture, embroidery, and site specific installation. She is interested in the relationship between spaces created for living, leisure and activity during the modernist era and the human body. Recent solo exhibitions include Soap - Special Feature on Art Viewer (2017), Girls Want to Learn at Vila Tugendhat in Brno (2017), Yellow Morning Waistcoat at Knize in Vienna (2017) and Red Riding Hood in cooperation with Igor Hosnedl at Gallery Jelení in Prague (2016). Her work has been included in group exhibitions such as Somebody is About to Enter at Significant Other in Vienna (2017), Vogl at Hunt Kastner in Prague (2016), and Boys Don’t Cry at the National Gallery in Prague (2015).

    Nona Inescu (b. 1991 in Romania, lives and works in Bucharest) completed her studies in the summer of 2016 at the National University of Arts in Bucharest (Photography and Video Department) after studying at the Chelsea College of Art & Design in London (2009-2010) and at the Royal Academy of Fine Arts in Antwerp (2010-2011). Her art practice is interdisciplinary and encompasses photographs, objects, installations and sometimes video works. Informed by theoretical and literary research, her works are centered on the relationship between the human body and the environment and the redefinition of the subject in a post-humanist key. Recently, she has been exploring the human interaction with natural and prehistoric elements. Recent solo exhibitions include: Lithosomes at Exile in Berlin (2017), Conversation with a stone at SpazioA in Pistoia (2016), Her latent image at Kube in Bucharest (2016), and Hands don’t make magic at Sabot Gallery in Cluj (2015). Her work has been included in group exhibitions such as Survival Kit 9 in Riga (2017), Life A Users Manual at Art Encounters in Timisoara (2017), Grotto Capitale at Exile in Berlin (2017) and Gestures of Tomorrow at Kunstverein Nuremberg (2016).

    Některá zvířata jsou natolik zranitelná vůči svému okolí, že jejich těla jsou chráněna tvrdým krunýřem.

    (Matka jí často opakovala, že musí mít hroší kůži)

    Před okolním světem mě chrání několik osobních rituálů. Nejedná se o žádnou fyzickou hrozbu, snažím se tím vyhnout pocitu naprosté ztráty kontroly. Zapálím si svíčku a pozoruji plamen. Napustím si vanu a nechám se pohltit vodou. Rozbalím novou čistící hydratační pleťovou masku, přiložím ji na tvář a nechám dvacet minut působit. Péče o vlastní tělo mě zjemňuje, jako bych se bála, že se stanu bezcitnou.

    Všechny tvé problémy jsou způsobené tím, že málo piješ.

    Když o někom řekneme, že opustil svojí ulitu, znamená to, že se stal někým jiným. Jako by se znovu narodil. Když rak poustevníček vyroste z ulity, hledá si novou. Pod rouškou noci, v písku spěchá skrýt svou nahotu. Odhalený, přesto nespatřený.

    Nona Inescu (narozena 1991 v Rumunsku, žije a pracuje v Bukurešti) v létě roku 2016 ukončila studium na Národní univerzitě umění v Bukurešti (Katedra fotografie a videa) po předchozím studiu na Chelsea College of Art & Design v Londýně (2009-2010) a Královské akademii umění v belgických Antverpách (2010-2011). Ve své umělecké praxi využívá fotografii, objekty, instalace a občas také video. Na základě teoretického a literárního výzkumu, se zaměřuje především na vztah mezi lidským tělem a prostředím a předefinování tohoto tématu post-humanistickým způsobem. Poslední dobou se věnuje tématu lidské interakce s přírodními a prehistorickými prvky. Samostatné výstavy z poslední doby: Lithosomes v galerii Exile v Berlíně (2017), Conversation with a stone v galerii SpazioA v Pistoie (2016), Her latent image v galerii Kube v Bukurešti (2016), Hands don’t make magic v galerii Sabot v Kluži (2015). Její práce byly také představeny na skupinových výstavách, mezi něž patří Survival Kit 9 v Rize (2017), Life A Users Manual v galerii Art Encounters v Temešváru (2017), Grotto Capitale v galerii Exile v Berlíně (2017) a Gestures of Tomorrow v galerii Kunstverein v Norimberku (2016).

    Klára Hosnedlová (narozena 1990 v Uherském Hradišti, žije a pracuje v Berlíně) v roce 2015 ukončila studium na Akademii výtvarných umění v Praze s titulem MgA a v současné době studuje doktorandské studium na Fakultě výtvarných umění v Brně. Její tvorba využívá řadu médií, mezi něž patří fotografie, plastika, nábytek, výšivka a instalace. Zajímá se o vztah mezi lidským tělem a prostory vytvořenými k životu, trávení volného času a aktivitě v modernistické éře. Samostatné výstavy z poslední doby: Soap – Special Feature na platformě Art Viewer (2017), Girls Want to Learn ve Vile Tugendhat v Brně (2017), Yellow Morning Waistcoat v ateliéru Knize ve Vídni (2017) a Red Riding Hood ve spolupráci s Igorem Hosnedlem v galerii Jelení v Praze (2016). Její práce byly představeny na skupinových výstavách jako například Somebody is About to Enter v galerii Significant Other ve Vídni (2017), Vogl v galerii Hunt Kastner v Praze (2016) a Boys Don’t Cry v Národní galerii v Praze (2015).