Lukáš Karbus

That impenetrable darkness exudes iron chill, and over the iron breath a hesitant, dark voice can be heard from the depth of the building; “You who long to step over this threshold, do you know what awaits you?”

Ivan S. Turgenev: Threshold, 1878

The work of Lukáš Karbus is mostly known through his large-format watercolour paintings with crystalline structures, smooth colour transitions and detail representations of plants, with emphasis on colours and transparency. At the exhibition the artist surprises the audience with pictures in which bright permeability is partially separated from the impenetrable black of gouache.
Where no light breaks in, colours don’t exist, outlines are indistinguishable. Impenetrable darkness, like a black wall blocking the way, is placed in contrast with the depth of space. Yet to this black opacity Karbus sets an opening, that could be a way out or a wrong path. The common denominator of all the pictures on display is a wedge-shaped threshold in their bottom section. The viewer can thus peer into another space, a strange world or, as the artist likes to put it, “The observer can see ‘theatre, the world, reality’.”

These views from rugged vantage points refer to one of the most famous paintings of romanticism, Chalk Cliffs on Rugen by Caspar David Friedrich. A frame of craggy rocks offers a view into the depth of the sea flattened by the picture. The recurrent motif of man on the threshold of irreconcilable opposites in Friedrich’s works symbolises existential experience of life and death. In contrast, with his contemporary Johann Wolfgang Goethe the threshold mediates between consciousness and unconsciousness, between sleeping and being awake.

In Karbus’s work the motif of threshold opens diverse spaces and states of being. Shining brightness spreads over a dark horizon to a brownish screen folding at the bottom, seemingly clamped by a flowing stream. Another picture reminds on an aircraft view, whose perspective is constantly shifting and the inclined window frame does not provide a secure grip. Then again, the viewer seems to stand at the entrance of the exhibition. And now finally the representations seem so reduced and stylized as if they were virtual worlds where crossing the border is already in the promise of digital generating.

By incorporating the motif of a threshold, view-through and plane, Karbus’s paintings of landscapes and abstract images have diverse art historical references from romanticism to suprematism. The contrast between transparency and opaqueness also indicates the current theme of immersion in virtual reality.
In Karbus’s work, entering a different world always appears to be a transition into a different state of being, with all its promises and dangers.

Das undurchdringliche Dunkel atmet eisige Kälte ; und zugleich mit dem eisigen Hauch dringt aus der Tiefe des Gebäudes eine zögernde, dumpfe Stimme: „O du, die du diese Schwelle zu überschreiten begehrst, weißt du auch, was dich erwartet?“

Iwan S. Turgenjew: Schwelle, 1878

Von Lukáš Karbus kennt man großformatige Aquarellmalereien mit kristallinen Strukturen, fließenden Farbverläufen und detaillierten Pflanzendarstellungen – farbenreich und transparent. In dieser Ausstellung überrascht der Künstler mit einer Reihe von Bildern, in denen die luzide Durchlässigkeit partiell von einem opaken Schwarz aus Gouache verschlossen wird.
Wo kein Licht hineinbricht, gibt es keine Farben, keine Konturen sind erkennbar. Gegenüber der Tiefe des Raumes stellt sich dem Blick die undurchdringliche Dunkelheit als schwarze Wand in den Weg.
Zu dieser schwarzen Opazität setzt Karbus eine Öffnung, einen Ausweg, vielleicht aber auch einen Irrweg. Allen Bildern ist gemein, dass sich an ihrem unteren Rand in Form von Keilen eine Art Schwelle bildet. Der Betrachter schaut von hier aus in einen anderen Raum, in eine fremde Welt, oder wie der Künstler selbst sagt: „The observer can see ‚the theater, world, reality’.“

Diese Durchblicke von einem schroffen Standpunkt aus erinnern an eines der bekanntesten Gemälde der Romantik, Caspar David Friedrichs Kreidefelsen auf Rügen. Die Rahmung von zerklüftetem Gestein gibt den Blick auf den im Bild als Fläche erscheinenden Tiefenraum des Meeres frei. Das wiederholte Motiv des Menschen an der Schwelle unvereinbarer Gegensätze erscheint bei Friedrich als die existenzielle Erfahrung von Leben und Tod. Bei seinem Zeitgenossen Johann Wolfgang von Goethe hingegen vermittelt die Schwelle zwischen Bewusstem und Unbewusstem, Schlafen und Wachen.

In Karbus Werken eröffnen sich mit der Schwelle ganz unterschiedlich anmutende Räume und Seinszustände. Gleißende Helligkeit breitet sich über einem tiefen Landschaftshorizont aus, hinter einem hinuntergefalteten, bräunlichen Paravent, der von einem darüber strömenden Fluss am Bildrand festgeklammert zu sein scheint. Ein anderes Bild erinnert an eine Flugzeugaussicht, bei deren perspektivischen Verschiebungen auch die gekippte Fensterrahmung keinen sicheren Halt bietet. Dann wieder scheint der Betrachter am Eingang zu einer Kunstausstellung zu stehen, und schließlich wirken die Darstellungen so reduziert und stilisiert als ginge es um virtuelle Welten, bei denen die Grenzüberschreitung schon im Versprechen der digitalen Generierung liegt.

Über den Einbezug von Schwelle, Durchsicht und Fläche knüpfen sich an Karbus’ Landschaftsmalereien und abstrakte Bilder vielfältige kunsthistorische Bezüge von der Romantik bis zum Suprematismus. Mit der Gegenüberstellung von Transparenz und Opazität berühren sie darüber hinaus das aktuelle Thema der Immersion in virtueller Realität.
Der Eintritt in eine andere Welt erscheint bei Karbus immer auch als Übergang in einen anderen Seinszustand, mit all seinen Verheißungen und Gefahren.

Ta nepropustná temnosta dýchá železný chlad; a současně s železným dechem proniká z hloubky budovy váhavý, temný hlas: „Ó ty, co dychtíš tento práh překročit, víš také, co tě očekává?“

Ivan S. Turgeněv: Práh, 1878

Tvorba Lukáše Karbuse je známá především skrze jeho velkoformátové akvarelové malby s krystalickými strukturami, plynulými barevnými přechody a detailním vyobrazením rostlin, a to s důrazem na barevnost a transparentnost. V rámci této výstavy překvapuje umělec diváka obrazy, ve kterých je částečně oddělována zářivá propustnost od nepropustné černi kvaše.

Kam se nedostane paprsek světla, tam neexistují barvy, obrysy jsou k nerozeznání. Do kontrastu k hloubce prostoru je stavěna neprostupná tma, jako černá zeď stojící v cestě.
A právě pro tuto neprůchodnost nabízí Karbus východisko - otevření se, východ nebo také scestí. Společným rysem všech obrazů je ve spodní části se vytvářející klínovitý tvar. Divák tak odsud nahlíží do jiného prostoru, cizího světa nebo jak umělec s oblibou sám říká: „Pozorovatel může vidět ‚divadlo, svět a realitu‘.“

Tyto průhledy z příkře postaveného hlediska odkazují na jednu z nejslavnějších maleb romantismu - Křídové útesy na Rujáně Caspara Davida Friedricha. Zarámování rozeklaného skaliska nabízí pohled na v obraze zploštěle vyobrazenou hloubku moře. Opakující se motiv člověka na prahu nesmiřitelných protikladů se u Friedricha objevuje jako existenční prožitek života a smrti. U jeho současníka Johanna Wolfganga Goetheho naproti tomu tento rys zprostředkovává práh mezi vědomím a nevědomím, spánkem a bděním.

V díle Karbuse jsou motivem prahu otvírány zcela nové, rozlišně působící prostory a stavy bytí. Zářící jasnost se rozprostírá přes tmavý horizont až za dole se skládající nahnědlý paravan, který se zdánlivě pevně přimyká k proudícímu toku na okraji obrazu. Další malba připomíná výhled z letadla, kde dochází kvůli neustálým změnám v perspektivě vidění a obrácenému rámování oken k negaci přítomnosti pevného opěrného bodu. Poté je návštěvník jakoby znovu postaven na začátek výstavy, přičemž teď konečně působí všechna vyobrazení tak redukovaně a stylizovaně, jako by šlo o virtuální světy, u kterých se překračování hranic snoubí s digitálním generováním.

Mimo motiv prahu, průhledu a plochy se v Karbusově malbách krajin a abstraktních obrazech spojují rovněž rozmanité rysy z období od romantismu po suprematismu. Konfrontací transparentnosti a neprůhlednosti je naznačeno také aktuální téma imerze ve virtuální realitě.
Vstup do jiného světa se u Karbuse zdá být vždy přestupem do jiného stavu bytí se všemi jeho přísliby a nebezpečími.