Lukáš Karbus

Směr růstu (Zahradníkův rok)

Když před devíti lety Lukáš Karbus v Polansky Gallery poprvé vystavil velké akvarely krajin a květinových zátiší, tak nikdo nepředpokládal, že se od naturalismu záhy odkloní k abstraktnímu malířskému jazyku. V jeho současných obrazech jako by se předmětnost pouze tu a tam bezděčně „sestavila“ z navzájem sousedících barevných prvků. Vyskytuje se v nich však výhradně coby detail kompozice nebo náznak krajinného horizontu. Obrazové pole totiž plně ovládly geometrické elementy a sítě, jejich vztahy a překrývání, vyvstávání prostoru a světla z barevných ploch apod.

Je to však stále tentýž Karbus, který se po vystudování umělecké školy rozhodl žít na venkově, kde bude blíže lesům a polím a kde čas přeci jen „běží pomaleji“. A to i přesto, že tato pomalost je patrně pouze možností mentálně se nastavit na bytí s časem a posílit soustředění se na jeho projevy. Obrazy na výstavě „Směr růstu (Zahradníkův rok)“ odrážejí rytmus přírody, venkovského života i ritualizovaného aktu umělecké práce, kteréžto společně traktují Karbusovu každodennost. Ostatně když uvažuje o tom, co nového mohlo ovlivnit jejich podobu, zmíní zahradu pod domem, kde pečuje o okrasné i užitné rostliny, promýšlí nejhodnější metody jejich pěstění a s nemenším zájmem pozoruje jejich růst.

O Karbusovi se už ví, že si pro vlastní práci nabírá inspiraci i ve starém umění, modernismu i avantgardy, nebo současném umění. Do posledních Karbusových akvarelů lze ale vstoupit za podmínky, že namísto dohledávání kulturních referencí dáme prostor jejich senzuálním kvalitám. Tehdy se ocitneme blíž Karbusovu přístupu k umělecké práci, který stojí na vstřebávání všech vlivů, které jsou v tomto textu zmíněny, a na jejich přenesení do malby, která vypovídá o intenzitě prožívání skutečnosti, ale i procesu malby. Ten je pro výtvarného umělce neodmyslitelnou součástí života a Karbus ho metodicky natahuje na maximum svou pracnou a čas vyžadující technikou vrstvení akvarelových ploch, aby o plynutí času nejen vypovídaly, ale také ho fakticky zahrnuly do sebe. Jakkoliv tak obrazy Lukáše Karbuse mohou působit jako exkluzivní abstrakce, jejichž uchopení vyžaduje specifické vzdělání a zkušenosti, jsou ve svém jádru velmi civilní výpovědí o té nejvšednější realitě, co vnímáme a pociťujeme.

Lukáš Karbus (nar. 1981) žije v obci Janov v severních Čechách. Práci na rodinném statku již opustil a namísto toho dojíždí do Kamenické Šenova vzdělávat na tamní střední uměleckou školu mladé malíře a malířky. První samostatnou výstavu v Polansky Gallery měl v roce 2014. O rok později byl vybrán mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého. Kromě dosavadních čtyř samostatných výstav v Polansky Gallery představila komplexněji jeho tvorbu např. Národní galerie Praha (2018) či Centrum současného umění FUTURA v Praze (2020). Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii Praha, Leinemann Foundation (Berlín/Hamburk), Collection of Dorothea Zwirner (Berlín), Sbírce Adam Gallery či Sbírce Marek. Během letošního roku byly jeho akvarelové malby zařazeny na kolektivní výstavu „Všechno je všech“ při festivalu umění 4+4 dny v pohybu a na velkou přehlídku českého umění „All Power to the Imagination!“, kterou pro drážďanskou Kunsthalle im Lipsiusbau připravil kurátor Jiří Fajt.