Sasha Robert Bandi, Megan Dominescu, Matei Dumitriu, Luca Florian, Adela Giurgiu

Sluggishness

The increasing "furry" and "fursona" trends, along with "therian" identifications, have garnered significant attention in Romanian media in the past few months. Headlines often describe how students are identifying as animals, coming to school in costumes, and even climbing stairs "on all fours, wearing ears and tails" . This phenomenon has increased on social media too, where girls participate in discussions about whether they identify as bunny pretty or deer pretty. This highlights the blend of well-known aesthetics of cuteness into a new nuance of vulnerability, moving more towards prey mode or preyness , where aestheticization meets the freeze response, and being petrified becomes a more common reaction when comes to specific information and stimuli these days.
This nuance is different from Goblin mode, which was Oxford's word of the year in 2022, valorizing “behavior which is unapologetically self-indulgent, lazy, slovenly, or greedy, typically in a way that rejects social norms or expectations”. Preyness, having inaction at its core, could be seen as building up a scenario that allows imagining coexistence and coevolution with other non-human entities in sluggish, eerie, muddy, nature-focused imagery. When it becomes a necessity to face planetary angst, communicating that you feel powerless and fearful on your own could be crucial. In the exhibition, I observed the artists' bond to this reflexive freeze, seen as a liturgically withdrawal into sleep, death, laugh, hybridization, or simply floating into emptiness as a way to deal with the noise of crisis, communicating a complex and ambiguous relation to fear and helplessness.
The civilized world is rigid and hierarchical, characterized by structures of power, control, and rules.. The character in F.C BlACK MAGICK 666 – POSERS 0 (2023) is playing football with a sword in its hand, unwilling to adhere to the rules of the game, while also keeping the score, winning on his own terms. The scenes in the paintings confront the tension between societal stories and primal instincts, underscoring feelings of confusion and turmoil, while embodying a raw and untamed essence in his figures.
Three rugs depicting three scenes. The landscape of Buzesti, a rat eating a hotdog and a radioactive chair cover. Megan Dominescu blends serious themes with elements of humor, prompting viewers to reflect on the complexities of life and the often surreal, absurd nature of human existence. The artist develops a complex discourse, liberating herself from the humanist ideal of ‘Man’, pushing the boundaries of communication and exploring the inner worlds of animals, factories, brands and objects. Her rugs ultimately find their place in locations where the target audience - humans - become comfortable enough to ask themselves what they just laughed so hard about. Similarly, since meme trends became common language, Matei Dumitriu finds inspiration in internet-based visual information found on mainstream websites, looking on intrinsic poetic quality found in random visual content. His works in the exhibition feature subjects with whimsical yet unsettling expressions, such as skeletons and blurry figures that are nervously, unstoppably grinning, as if caught in a freeze response to the absurdity of their situations.

Adela's painting practice, described as an unceasing exploration and a meditative practice, parallels this theme of escapism. I remember Adela telling me about this scene in her painting that she encountered while walking in Bucharest: a child, oblivious to the chaos outside, laying asleep by a window. The painting captures this serenity not merely as the absence of disturbance, but rather as a profound recalling for the capacity of simply letting go, a characteristic often enigmatic of early childhood. Luca Florian, on the other hand, delves into creating voids that act as reflective retreats for his characters. His work represents a different form of escapism by placing the elements in some kind of voids, where he allows them to expand, glow, and lose their contours. Rather than serving as mere context, backgrounds are actively rejected or minimized in his compositions. This intentional omission redirects the viewer's focus onto the characters themselves, intensifying the emotional resonance and process of thought within their personal voids.

Daniela Custrin

Sluggishness / Liknavost

Významnou pozornost rumunských médií získávají v posledních měsících stále rostoucí trendy „furry“ a „fursona“, ale také lidé, kteří se označují za „therian“ a ztotožňují se s různými zvířaty. Titulky sdělovacích prostředků často referují o žácích, kteří se cítí být zvířaty, přicházejí do školy v kostýmech či dokonce lezou po schodech „po čtyřech se zvířacíma ušima a připnutými ocasy.“ Tento fenomén se rovněž rozšířil na sociálních sítích, kde se dívky zapojují do diskusí o tom, zda jsou hezké jako králíčci (bunny pretty) či jako srnky (deer pretty). Poukazuje na novou nuanci estetiky cuteness (roztomilosti) s příměsí zranitelnosti, která ji posouvá až k tzv. prey mode (režimu kořisti) či preyness . V dnešní době, kdy se stále častější reakcí na určité informace a podněty stává ustrnutí, spojuje tento termín estetizaci s fyziologickou reakcí zamrznutí (freeze response).

Jinou nuanci přináší tzv. „goblin mode“, který se podle Oxford University Press stal slovním spojením roku 2022. Tento výraz označuje „chování, které je beze studu požitkářské, líné, lajdácké nebo chamtivé, obvykle způsobem, jenž odmítá společenské normy či očekávání“. Termín preyness, který má nečinnost ve svém jádru, by mohl být chápán také ve smyslu tvorby scénářů, které by dávaly průchod představám o soužití a společném vývoji člověka s nelidskými entitami v pomalých, tajuplných a zakalených obrazech zaměřených na přírodu. Potřeba sdělovat, že se osamoceni cítíme bezmocní a plní strachu se může stát klíčová v době, kdy jsme nuceni čelit globální úzkosti. U vystavených děl jsem zaznamenala vazbu autorů na onu reflexivní reakci zamrznutí, kterou vnímají jako liturgické stažení se do spánku, smrt, smích, hybridizaci či prosté odplutí do prázdnoty jako způsoby zvládnutí hluku krize, sdělující spletitý a dvojznačný vztah k strachu a bezmoci.

Civilizovaný svět je strnulý a hierarchický, vyznačuje se strukturami moci, kontroly a pravidly… Postava v díle F.C BlACK MAGICK 666 – POSERS 0 (2023) hrající fotbal s mečem v ruce není ochotná dodržovat pravidla hry, zároveň je však zapisovatelem skóre, vítězí tedy podle svých vlastních pravidel. Vyobrazené výjevy konfrontují napětí mezi společenskými příběhy a prvotními pudy a podtrhují jak pocity zmatení a chaosu, tak jistou surovou a nespoutanou podstatu ve znázorněných postavách.
Tři rohože se třemi výjevy. Krajina vesnice Buzesti, krysa požírající párek v rohlíku a radioaktivní přehoz na židli. Megan Dominescu propojuje vážná témata s prvky humoru, čímž pobízí diváky k přemítání o složitostech života a často surreálné, absurdní povaze lidského bytí. Autorka rozvíjí spletitý diskurz, kterým se osvobozuje od humanistického ideálu „člověka“, posouvá hranice komunikace a zkoumá vnitřní světy zvířat, továren, obchodních značek a předmětů. Její rohože nakonec nacházejí svá místa v prostorách, kde se cílové publikum – lidé – stávají dostatečně pohodlní na to, aby se sami sebe zeptali, kvůli čemu se to vlastně zrovna tak moc zasmáli. Obdobným způsobem tomu, jak se memové trendy stávají součástí obecného jazyka, nachází Matei Dumitriu inspiraci ve vizuálních internetových informacích na mainstreamových webových stránkách, přičemž vyhledává vnitřní poetickou kvalitu nahodilého vizuálního obsahu. V jeho vystavených pracích se převážně vyskytují postavy s rozmarnými výrazy, kostlivci a rozmazané figury, které se nervózně, nezastavitelně šklebí, jako by byly přistižené, jak na absurditu své situace reagují zamrznutím.

Toto téma úniku před skutečností obdobným způsobem sleduje malířská tvorba Adely, popisovaná jako nepřetržité zkoumání a meditativní praxe. Pamatuji si, jak mi Adela vyprávěla o výjevu z jednoho svého obrazu, se kterým se setkala při procházce v Bukurešti: dítě spící u okna, nevnímající zmatek venku. Obraz zachycuje klid nejen jako nepřítomnost ruchu, ale spíše jako silnou vzpomínku na schopnost nechat něco jednoduše plavat, která je často příznačným i tajemným rysem raného dětství. Luca Florian se naproti tomu zabývá vytvářením prázdných míst, která poskytují jeho postavám meditativní útočiště. Jeho práce reprezentují jinou formu útěku od skutečnosti tím, že klade jednotlivé prvky do jakýchsi prázdnot, kde je ponechává, aby se roztahovaly, vydávaly světlo a ztrácely obrysy. Ve svých kompozicích schválně popírá pozadí, než aby sloužilo jako pouhý kontext. Toto záměrné vynechání přesměrovává pozornost diváka na samotné postavy, čímž je posilována pocitová rezonance a myšlenkový pochod v jeho vlastních prázdnotách.