Ludmila Smejkalová

The inexact Czech translation pinboard of wishes and dreamsmay seem rather unscientific at first glance, contrary to the English vision board. Visualization of life goals through drawings, photographs or handwritten notes is a popular technique employed in various personal development courses, whatever personal development means. The difference between esotericism and psychology as known from lifestyle magazines becomes almost invisible. Since the second half of the 20th century the border of what we can still consider serious research of human mind shifted towards harder to capture, for Western civilisation extraordinary concepts. The sixties introduced Eastern philosophy and shamanistic techniques into psychology. Altered perception achieved through the use of hallucinogens was researched in laboratory settings and altered state of consciousness became a scientifically acceptable term. One of the propagators of the alternative view of human psychic was writer Carlos Castaneda. In 1968 he published his first book called The Teachings of Don Juan through University of California Press. The work posed as an anthropology field study mapping the use of hallucinogenic substances during shamanistic rituals of the Indian tribe Yaqui. The book saw an unusual success for its time and became a hit not only in the field of cultural anthropology, but mainly amongst people who sought a nonconformist view of life and surrounding reality. Terms such as separated reality or internal dialogue became a crucial equipment for New Age seekers. After the successful bestseller followed several sequels for which Castaneda even received an academic title. Doubts about scientific validity of those works first emerged at the end of the seventies, and the doubts gradually turned into conclusive proofs. Meanwhile the author withdrew from public life, refused to be photographed or to give any interviews. Later it turned out he had created a fanatic cult around himself based on manipulation and indoctrination of his followers. After his death, five women who lived with him disappeared without any trace. The remains of one of them were found years later in a desert. Before Castaneda took interested in anthropology, he had studied sculpting and had attended creative writing courses. His first, never published manuscript was called Dial Operator.

Painter Ludmila Smejkalová regularly listens to music or spoken word while working in her studio. While listening to one of the famed Castaneda’s books she was captivated by a familiar voice of a famous actor. The same actor provided his voice to a guide for a mobile network operator. In her paintings, Smejkalová often combines concrete motives with abstract decor and writing. In her older drawings, figures of girls intertwine with repetitive geometrical shapes and handwritten messages. The figures are no longer present in the most recent works. Instead there are leaves, flowers, parts of cosmetic tools and fashion accessories. Fascination by fashion is almost ubiquitous in her work. In the past she used to have her own fashion brand Gaivota for which she designed silkscreen prints of textiles then used to make women’s clothes. Photographs cut out from fashion magazines and catalogues, mostly drawn on, function as visual notes, journals capturing thoughts too volatile. The wall painting made for the space of the gallery works with basic symbolics of geometric shapes- a line, a circle, a triangle. Simple stylisation can remind of the art of native peoples (or more precisely, its modernistic remixes), other times it refers to textile prints. Fragments of visual information spread out on a black space of the wall like windows into other dimensions. All we can see, though, is a tangle of lines, parts of patterns, stains and a sentence written as in mirror reflection - The number you have dialled cannot be reached. Fragmentarization instead of a comprehensive view of reality. Reality quietly penetrated the looking-glass world.

Nepřesný český překlad nástěnka přání a snů působí na první pohled trochu nevědecky, na rozdíl od anglického označení vision board. Vizualizace životních cílů pomocí kreseb, fotografií nebo ručně psaných poznámek, je populární technika využívaná při kurzech osobního rozvoje. Ať už osobní rozvoj znamená cokoliv. Rozdíl mezi ezoterikou a psychologií z lifestylových časopisů, se stává téměř neviditelný. Od poloviny 20. století se hranice toho, co lze ještě považovat za seriózní výzkum lidské mysli, posunula směrem k méně uchopitelným, pro západní civilizaci nezvyklým konceptům. Šedesátá léta vnesla do psychologie inspiraci východní filozofií a šamanskými technikami. Změny vnímání za pomoci halucinogenů byly zkoumány v laboratorních podmínkách a rozšířené vědomí se stalo vědecky přijatelným termínem. Jedním z propagátorů alternativního pohledu na lidskou psychiku byl také spisovatel Carlos Castaneda. V roce 1968 publikoval ve vydavatelství University of California Press svoji první knihu s názvem Učení Dona Juana. Práce se prezentovala jako antropologický terénní výzkum, který mapuje užívání halucinogenních látek při šamanských rituálech indiánského kmene Yaqui. Kniha vzbudila ve své době nebývalý ohlas a stala se hitem nejen v oblasti kulturní antropologie, ale především mezi zájemci o nekonformní pohled na život a okolní realitu. Pojmy oddělená skutečnost nebo vnitřní dialog, se staly nezbytnou výbavou hledačů Nového věku. Po úspěšném bestselleru vyšlo několik dalších pokračování, za které Castaneda dokonce získal akademický titul. Pochybnosti o tom, zda se jedná o seriózní vědecké práce, se poprvé objevily na konci sedmdesátých let. Z pochybností se postupem času staly přesvědčivé důkazy. Mezitím se autor stáhl z veřejného života, odmítl se fotografovat a neposkytoval žádné rozhovory. Později vyšlo najevo, že okolo sebe vybudoval fanatický kult založený na manipulaci a indoktrinaci svých vyznavačů. Pět žen, které s ním žily, po jeho smrti beze stopy zmizelo. Kostra jedné z nich byla po letech nalezena v poušti. Než se Castaneda začal zajímat o antropologii, vystudoval sochařství a navštěvoval kurzy tvůrčího psaní. Jeho první, nikdy nevydaný rukopis se jmenoval Dial Operator (Volejte operátorovi).

Malířka Ludmila Smejkalová při práci v ateliéru pravidelně poslouchá hudbu nebo mluvené slovo. Při poslechu jedné z proslulých Castanedových knih ji zaujal povědomý hlas, patřící známému herci. Stejný herec totiž namluvil automatického hlasového průvodce pro jednoho mobilního operátora. Smejkalová ve svých obrazech často propojuje konkrétní motivy s abstraktním dekorem a písmem. Na starších kresbách se postavy dívek prolínají s opakujícími se geometrickými tvary a rukou psanými vzkazy. Na malbách z poslední doby figury zmizely. Vystřídaly je listy, květy, části kosmetických pomůcek a módní doplňky. Fascinace módou je v její práci téměř všudypřítomná. V minulosti měla vlastní módní značku Gaivota, pro kterou navrhovala sítotiskové potisky látek, ze kterých šila dámské oblečení. Fotografie vystřižené z módních časopisů a katalogů, většinou dokreslované, zase fungují jako obrazové poznámky, vizuální deníky zachycující příliš těkavé myšlenky. Nástěnná malba, která vznikla v prostoru galerie, pracuje se základní symbolikou geometrických útvarů – přímka, kruh, trojúhelník. Jednoduchá stylizace občas připomene umění přírodních národů (respektive jeho modernistické remixy), jindy odkazuje k textilním potiskům. Zlomky vizuálních informací se rozprostírají na černé ploše stěny jako průhledy do jiných dimenzí. Vidět je však jen změť čar, části vzorů, skvrny a zrcadlově napsaná věta - S volaným číslem se nelze spojit. Fragmentarizace nahradila ucelený pohled na realitu. Skutečnost se nepozorovaně prolnula s říší za zrcadlem.