Adam Holý

The exhibition titled Your God Is Fear is a current example of author’s interest in expressive female portraits and intimate landscape depictions. Holý focuses his lens on an ephemeral reality. Accentuated eroticism in his earlier work is replaced with interpretation of human body as a concretization of desire. A nude remains a nude. The surface of a female body is where looks for his identity. Colourful digital photographs, often not aspiring to be anything but working shots, escalate the disruption in the relationship between the author and his model. Deformation and vulgarity is continuously balanced by a mere indication, eventually more acute than reality. He does not strive to capture the fundamental essence of a woman, instead he tries to dematerialize her complexion, reach the moment of uniqueness and multiply it. Nothing stands between the device and the model but the mood and light vibrations. Moreover, he does not give any titles to his photographs. It is impossible to come up with titles that would only obstruct the suspicious intimacy of the picture. He ceaselessly works on the edge where difficult turns into impossible and ease into sentimentality. If he made his model into something she is not, he would only increase the danger in which he finds himself in anyway.

His keen interest in landscapes permeated with their pagan past balances on a similar edge. Instead of long told stories we find ourselves amidst documentary images. Mythology turns into its very opposite. What his apparatus offers him is what Holý wants to see in nature. With digital technology it is possible to take a number of pictures in high resolution in a very short period of time. As a mechanical eye, the photographer slides on the surface and takes one shot after another. With this inhuman schematism he captures the trajectory of gaze, like a machine he draws a calligraphic ornament. Motion, trapped in rigid images, becomes distinguishable in the virtual space of a computer programme. While observing the voluminous mosaic, the viewer can identify himself with a fabricated, artificial view. Nothing ever moves. Rediscovery of the tragedy of landscape. In this case, Romanticism is not just a lavish gesture, it is an irrational experience. While the landscapes exposed to our gaze are constantly threatened, they still radiate danger.

With thanks to: Markus Selg (Die Toteninsel), Renata Machýčková, Pavel Sterec, Aleksandra, Anežka, Anna, The Cure (Your God Is Fear), Mária Kohutik, Miroslav Tichý, Václav Zykmund (Akt Experiment).

Výstava s názvem Your God Is Fear je současnou ukázkou autorova zájmu o expresivní ženské portréty a intimní obrazy krajin. Holý zaměřuje svůj objektiv na pomíjející skutečnost. Dříve akcentovanou erotiku nahrazuje pojetí lidského těla jako konkretizace touhy. Nahota zůstává nahotou. Na povrchu ženského těla hledá to, čím žije. Barevné digitální fotografie, které často nechtějí být ničím jiným než pracovními snímky, stupňují narušení vztahu mezi autorem a jeho modelem. Deformace a vulgárnost je neustále vyvažována pouhým náznakem, který je naléhavější než realita. Nesnaží se zachytit ženu v její bytostné podstatě. Pokouší se odhmotnit její pokožku, dosáhnout momentu jedinečnosti a znásobit ho. Mezi přístrojem a modelem není nic, jen atmosféra a světelné vibrace. Fotografie navíc nijak nepojmenovává. Nelze vymýšlet názvy, které by zakrývaly podezřelou důvěrnost snímku. Neustále se pohybuje na hranici, kdy se obtížnost mění v nemožnost a snadnost v sentimentalitu. Pokud by ze svého modelu dělal něco, čím není, pouze by zvyšoval nebezpečí, v němž se už beztak nachází.

Na stejné hraně balancuje jeho zaujetí pro krajinu prostoupenou pohanskou minulostí. Namísto tradovaných příběhů se ocitáme uprostřed dokumentárních obrazů. Mytologie se převrací ve svůj opak. Holý chce vidět v přírodě to, co mu nabízí aparát. Digitální technologie umožňuje nafotit množství snímků ve vysokém rozlišení v krátkém časovém úseku. Fotograf, jako mechanické oko, klouže po povrchu a snímá jeden obraz za druhým. S nelidským schematismem zaznamenává dráhu pohledu, strojově vykresluje kaligrafický ornament. Pohyb uvězněný ve strnulých obrazech se zviditelňuje ve virtuálním prostoru počítačového programu. Při sledování rozměrné mozaiky je divák pohlcený vykonstruovaným, umělým pohledem. Nothing ever moves. Znovuobjevení tragédie krajiny. Romantismus v tomto případě není jen okázalým gestem. Je iracionálním prožitkem. Krajiny vystavené našemu pohledu jsou v neustálém ohrožení, přesto z nich vyzařuje nebezpečí.

Poděkování: Markus Selg (Die Toteninsel), Renata Machýčková, Pavel Sterec, Aleksandra, Anežka, Anna, The Cure (Your God Is Fear), Mária Kohutik, Miroslav Tichý, Václav Zykmund (Akt Experiment).