Svatopluk Mikyta

Despite of living in the world of digital omnipresence, the printing press is still a revolutionary invention for conveying visual information. The industrial manufacture of pictures gradually changed our perception to such degree that we almost lost our direct experience with the non-repeatability of the original real models. The introduction of mechanical reproduction techniques enabled more intensive overwriting of history. The human memory thus became to a certain extent a hostage of the printing industry. The digitalisation has liberated our memory from this captivity, or at least it seems so. However, this liberation only happened at the expense of tangibility. The photography has left its material foundations and, in the form of a never-ending data stream, merged with the surrounding reality.

Attempts to read original images often go along with misunderstandings and doubts. The old grammar is slowly dying away and the new one has not been regularised yet. Prints from the previous century are becoming just as rare as the original real models. Traces of a disappearing technology. In the works of Svätopluk Mikyta, the aspects of elusiveness and repeatability are deliberately escalated up to the sheer boundary of visibility. The indistinct impressions of book illustrations are radiating the long lost aura of uniqueness. Colourful patches covering the lower levels containing particular motifs are inserted into split pictures. Some spots however remain vacant; the missing prints have not been replaced by anything. In the confusing deluge of technically perfect high-definition pictures, the pictorial non-distinctness may serve as a peculiar response to the tyranny of sharpness.

If, in the past, Mikyta's creative work focused mainly on iconography related to period-style propaganda, then, in the present times, we may observe certain turn of his interest and inclination to aesthetics of applied arts. The single-coloured ground motifs of posters and parts of interior design create an uncertain environment. What remains is a playful game with the contradictory legacy of the printing industry and the unreliability of our own memory.

Svätopluk Mikyta (b. 1973), graduate of the Academy of Fine Arts and Design in Bratislava. In 2008, he won the Oskár Čepan Award for young Slovak artists, in 2009 he took part in a ISCP residency in New York, in 2011 he won the Strabag Art Award. He leads the Studio of Drawing and Printmaking at the FaVU VUT in Brno.

Selected exhibitions:
Circular Ruins, MeetFactory Prague (2014), Reminiscences of the Future, Brno House of Arts (2013), Antykryształy, LETO Gallery Warsaw (2013), Haunting Monumentality, Plan B Berlin (2012), Delete, Slovak National Gallery Bratislava (2012), Society, Utopie und Stilleben, Strabag Artlounge Vienna (2012). His works are in the collections of the Slovak National Gallery, the Bratislava City Gallery, the Art Institute of Chicago, Zabludowicz Collection London and others.

Přesto, že se dnes pohybujeme v digitální všudypřítomnosti, je tiskařský lis stále převratným vynálezem v oblasti šíření vizuální informace. Průmyslová výroba obrazů postupně změnila naše vnímání natolik, že jsme téměř ztratili přímou zkušenost s neopakovatelností původních předloh. Přepisování historie získalo s nástupem mechanické reprodukce nové možnosti a paměť se stala do jisté míry rukojmím polygrafického průmyslu. Digitalizace, možná zdánlivě, naší paměť z tohoto zajetí vysvobodila, ovšem na úkor uchopitelnosti. Fotografie opustila svůj materiální základ a v podobě nikdy nekončícího proudu dat, splynula s okolní realitou.

Čtení původních obrazů často provází nedorozumění a pochybnosti. Stará gramatika se pomalu vytrácí a nová se zatím neuzákonila. Tiskové reprodukce z minulého století se stávají podobně vzácnými, jako jejich původní předobrazy. Stopy jedné mizející technologie. Prchavost a opakovatelnost je u Svätopluka Mikyty záměrně vystupňována až na samotnou hranici viditelnosti. Nezřetelné otisky knižních ilustrací, vyzařují kdysi dávno ztracenou auru jedinečnosti. Do rozštěpených obrazů jsou vsazeny barevné plochy, které zcela překrývají spodní vrstvu s konkrétním motivem. Některá místa však zůstávají stále prázdná, chybějící reprodukce nejsou ničím nahrazeny. V nepřehledné záplavě technických obrazů s vysokým rozlišením, může být nezřetelnost svébytnou odpovědí na tyranii ostrosti.

Pokud se v minulosti Mikytova práce vztahovala především k ikonografii spojované s dobovou propagandou, pak v současnosti můžeme pozorovat určitý obrat k estetice užitého umění. Jednobarevné podklady plakátů a části interiérového designu, vytvářejí nejisté prostředí. To, co zůstává, je hra s odkazem polygrafického průmyslu a nespolehlivostí naší paměti.

Svätopluk Mikyta (nar. 1973), absolvent VŠVU v Bratislavě. V roce 2008 sa stal vítězem Ceny Oskára Čepana,
v roce 2009 sa zúčastnil rezidenčního pobytu v ISCP v New Yorku, v roce 2011 sa stal vítězem Strabag Art Award. Na FaVU VUT v Brně vede Ateliér kresby a grafiky.

Vybrané výstavy:
Circular Ruins, Galerie MeetFactory Praha (2014), Vzpomínky na budoucnost, Dům umění města Brna (2013), Antykryształy, Galeria LETO Varšava (2013), Haunting Monumentality, Galerie Plan B Berlin (2012), Delete, Slovenská národní galerie Bratislava (2012), Society, Utopie und Stilleben, Strabag Artlounge Wien (2012). Je zastoupen ve sbírkách Slovenské národní galerie, Galerie města Bratislavy, Art Institute of Chicago, Zabludowicz Collection London aj.